Těžké opevnění

Těžké opevnění mělo tvořit souvislé pásmo jednotlivých železobetonových objektů na místech předpokládaného útoku nepřítele, tvořit uzávěry důležitých komunikací a účinně vyplňovat mezery mezi jednotlivými dělostřeleckými tvrzemi. Bojová hodnota linie těžkého opevnění měla být tak vysoká, že s ohledem na všechny útočné prostředky nepřítele měla být prakticky nepřekročitelná. Těžké opevnění se mělo vybudovat na nejvíce ohrožených a strategicky důležitých místech, která nesměla být v průběhu války nepřítelem vůbec překročena, nebo v kritických případech až po velmi dlouhé době za velkých časových, materiálových a lidských ztrát.

Podle plánu výstavby československého opevnění se měla nejdříve zabezbečit nejvíce ohrožená a nejsnáze proniknutelná severní hranice Čech a Moravy v úseku Bohumín-Krkonoše. Zabezbečení státní hranice formou těžkého opevnění si také vyžadoval úsek jižní Moravy a částečně i jižního Slovenska. V dalších etapách výstavby se plánovala linie těžkého opevnění ještě na hranicích s Polskem v prostoru Těšínska, severního Slovenska a pokračování linie v úseku Krkonoše-Labe.

Základní linie těžkého opevnění byla souvislá řada samostatných pěchotních srubů zesílená dělostřeleckými tvrzemi. Potřebné prostory v pěchotních srubech byly rozmístěny zpravidla do dvou podlaží, aby půdorysná plocha objektu byla co nejmenší a tím byla malým cílem pro zbraně útočníka.

Vstupní prostor do pěchotního srubu chránily mřížové dveře, za kterými byla střílna na obranu vchodu. Za dalšími dvěma pancéřovanými dveřmi byla průběžná chodba, která probíhala po celé délce objektu a spojovala protilehlé zvoncové šachty. Z této chodby se dalo vejít do kterékoliv místnosti v horním/bojovém/ patře. Zpravidla uprostřed této průběžné chodby naproti vstupním pancéřovaným dveřím, byly schody do spodního /týlového/ patra , které se nacházelo necelé 3 metry pod úrovní horního podlaží.